Nezařazené

Inspirace č. 1: Opravdovost

Představte si sama sebe, jak stojíte před zrcadlem a snažíte se na hlavě si vytvořit účes. Měl by to být takový ten culík nebo drdol, který budí dojem ležérnosti. Pramínek sem, pramínek tam. Jako byste právě přiběhla z venku, kde vám vítr čechral vlasy.

Ale jen vy sama víte, že vám to ve skutečnosti zabralo spoustu času v koupelně.

…A PAK POKRAČUJETE…

Dáte si na oči rozjasňující stíny, aby vám oči víc zářily. Na tváře si nanesete tvářenku, abyste vypadala zdravě. A nakonec si namalujete rty, aby měly barvu.

Aby to působilo jako…

Taky mám někdy pocit, že musím působit JAKO. A přitom se sobě nejvíc líbím, když si na nic nehraju. Nejlepší účes mám, když si narychlo zamotám vlasy, než jdu do vany. Oči mi nejvíc září radostí a rty mají nejhezčí barvu po polibku (nebo po rajské omáčce 🙂 ).

Děti nežijí JAKO

Napadlo vás někdy, proč jsou děti tak krásné? Zkuste se na ně podívat. Když mají rozlítané vlasy, je to proto, že divoce běhaly. Oči jim září zvídavostí a tváře mají barvu díky emocím a pohybu.

„Jak si děti hrají, tak žijí. Opravdově.”

Nechci vás tady přemlouvat k tomu, abyste najednou zahodila všechny svoje malovátka, tužidla na vlasy, laky a další „holčičí věci.“ Chci vám spíš ukázat, jak se můžeme inspirovat dětmi.

„Dovolte sama sobě být autentická.”

Kolikrát v životě děláte něco jen kvůli okolí? A kolikrát si dopřejete dělat věci tak, jak chcete jen VY SAMA?

Pár tipů na cestě k opravdovosti

  • Naslouchejte sama sobě a všímejte si, jak se cítíte při určité činnosti, jestli vám přináší radost nebo ne.
  • Máte touhu udělat něco pro sebe? Udělejte to hned. Nečekejte na vhodnější okamžik, většinou nepřijde.
  • Toužíte nosit něco neobvyklého, ale nemáte odvahu? Zkuste to aspoň s menším doplňkem. Možná to není trendy, ale je to VÁŠ styl.
  • Potřebujete se na chvíli schoulit a jen tak BÝT? Buďte. Kvůli sobě…

Vím, že jsme za ty roky hodně ovlivněné pocitem „co si o nás druzí pomyslí.” Ale jako děti jsme to neznali. Hráli jsme si s tím, co se líbilo nám, ne abychom se zalíbili druhým. Vyjadřovali jsme to, co jsme OPRAVDU CÍTILI.

Zkuste si na to vzpomenout. Zkuste v sobě znovu objevit to dítě, které bylo opravdové, než se naučilo nasazovat masky a hrát divadlo.

„Je daleko důležitější, jak se cítíte VY SAMA, než co si o vás myslí deset cizích lidí.”

 

Zkuste si teď znovu stoupnout před zrcadlo a podívejte se na sebe svýma dětskýma očima.

„Milá holčičko,

přeji ti, abys nikdy nezapomněla na to, jaká jsi TEĎ…

Aby sis dovolila plakat, když budeš smutná a smát se, když tě něco pobaví.

Aby  jsi v sobě pořád viděla tu kouzelnou malou vílu, i když už budeš docela velká ♥ ”

Jaká by teď chtěla být ta malá holčička ve vás? Co by chtěla dělat, aby byla ŠŤASTNÁ?

Přečtěte si 2. díl s názvem EMOCE.

Našla jsem svoje poslání v práci s dětmi a pomáhám tento svět přiblížit dospělým, kteří už zapomněli, že byli kdysi taky dětmi. Baví mě to, naplňuje a otevírá mi to nové obzory. Miluji tvůrčí proces - s dětmi i na tomto webu www.skolka-online.cz.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *