Ježíšek neexistuje?

Je to už rok, co za mnou ve školce přišla malá Sofinka s vyděšeným výrazem ve tváři. Něco se stalo, něco jí někdo řekl nebo udělal, co se jí nelíbilo. Co ji úplně šokovalo.

Podívala se na mě a s velkým rozhořčením mi říká: „Paní učitelko, Jasmínka říkala, že Ježíšek neexistuje. Je to PRAVDA?” Její oči byly plné zmatku, zklamání a zároveň naděje, že jí řeknu, že se Jasmínka plete.

Časy se mění

Období, kdy jsme jako malé děti bezmezně věřily skoro všemu, co nám řekli rodiče, je pryč. Věřila jsem na Ježíška stejně jako na to, že můj taťka umí v ruce nechat zmizet malinkatou bábušku 🙂 Chtěla jsem vědět, jak to dělá, ale nepřišla jsem na to. Tehdy, dnes už to vím, ale nechám vás při tom, že je můj taťka kouzelník 🙂

A stejně tak jsem nechápala, jak dokáže Ježíšek rozdat tolik dárků.

Ale ta trocha tajemství a záhad se mi zároveň líbila. A neměnila bych. Rodičům jsem tyhle „lži“ nikdy neměla za zlé a naopak ráda vzpomínám na ty „zázraky“.

Montessori přístup

Říkejte dětem pravdu a ukazujte jim svět takový, jaký je.

Protože děti chtějí znát pravdu. Nechtějí, aby si z nich dospělí utahovali. Chtějí vše objevovat a vědět, jak věci fungují.

Říct či neříct

Položila jsem loni tuto otázku v jedné Montessori skupině a pod příspěvkem se rozjela nevídaná diskuze.

„Samozřejmě, že dětem řeknu pravdu. Nechci jim plést hlavu.”

„Patří to k české tradici, chci jim ponechat to magické kouzlo Vánoc.”

„Byla jsem naštvaná, když jsem zjistila, jak to je, takže toto svým dětem neudělám.”

„Vánoce a Ježíšek k sobě prostě patří.”

V podstatě se diskutující rozdělili do dvou táborů. Jedni jsou pro, druzí proti. Každý má svoje přesvědčení, které vychází z vlastních zkušeností. Ti, kdo byli zklamaní, říkají dětem pravdu. Ti, kteří si užívali to kouzelné magično, předávají tradici dál.

Kde je pravda a co je správně?

Kdybych měla podpořit jen jednu stranu, mohlo by se stát (a určitě by se stalo), že se na mě vrhne ta druhá skupina s protiargumenty. Jeden názor nemusí přece vyhovovat všem.

Je to jako bychom například nutili ranní ptáčata ponocovat a sovy hnali do postele se slepicemi.

Chápejte, nikdo nebude spokojený.

Doma si to uděláte, jak chcete

Jak ale reagovat ve školce? Přesněji řečeno v Montessori školce, kde polovina rodičů razí názor „říkat pravdu”, ale druhá se přiklání k tradičnímu pojetí a rozhodně by si nepřáli, aby nějaká paní učitelka sebrala jejich dítěti iluzi o Ježíškovi.

„Milá Sofinko, někdo na Ježíška věří a někdo nevěří. Záleží na tobě, jak to cítíš ty.”

„A vy paní učitelko věříte?”

„Já ano.”

Usmála se. Zřejmě se jí ulevilo. Kousek od nás byla i Jasmínka. Slyšela nás. A já v jejích očích viděla, že na malý moment o svém tvrzení zapochybovala… A nebo se pletu a začala pochybovat o mně 🙂 Nevadí. To je moje odpověď. Jaká by byla ta vaše?

P.S. Až v dospělosti jsem zjistila, že je v některých rodinách tradicí, že vánoční stromeček přináší Ježíšek. U nás zase bylo zvykem zdobit stromek na Štědrý den ráno za doprovodu pohádek a ujídání cukroví…