Jak vzpomínáte na školku?

Když se s dospělými bavím o školce (ano, o té, do které jste kdysi taky chodili), většinou říkají něco podobného. Jejich vzpomínky, či střípky vzpomínek mají společný základ. Jídlo, spaní, děti, učitelky. Tak například:

„Nesnášela jsem spaní ve školce, strašně mě to nebavilo.“

„Při spaní jsme vymýšleli blbiny tak, aby o tom učitelka nevěděla.“

„Byla tam jedna hodná paní učitelka.“

Nebo jste to měli takto?

 

„Chodil tam s námi kluk, kterýho se všichni báli.“

„Bylo mi zle ze žemlovky.“

„Milovala jsem rajskou s kolínkama.“

Ze školky do školky..?

Pod tyto věty bych se mohla sama podepsat a to už mám školku dávno (no jak se to vezme 🙂 ) za sebou. Tedy tu svoji dětskou určitě. Teď se však, po více jak dvaceti letech, role otočily a já jsem najednou „ta paní učitelka (pevně doufám, že ta hodná), na kterou jednou budou nové generace dospěláků vzpomínat.“  Snažím se tedy dělat svoje povolání tak, aby ty vzpomínky byly pozitivní pro obě strany a abych dala dětem to nejlepší ze sebe. Snažím se.

Teď jsem v každodenním kontaktu s malými dětmi. Moc dobře znám jejich radosti i starosti ze školky. Určitě se tu objeví na toto téma v budoucnu nejeden článek. Protože ale začínáme, chci teď znát ty vaše vzpomínky. Sdílejte je tu s námi. Pamatujete si ještě, na co jste si hráli? Nebo s čím?

Vzpomínáte si na mončičáky, chevu a hnědý punčocháče?

Já ano 🙂 Možná se při těch myšlenkách zasmějete nebo zamračíte. Možná znovu otevřete nějaká skrytá témata v sobě. A s velkou pravděpodobností díky tomu budete blíž svým dětem…

Těším se na vaše příspěvky.