Jak se pozná, že učíte ve školce?

Máme to napsané na čele, čouhá nám to z očí anebo je to úplně jinak, ale každopádně to o nás vědí. Učitelku ze školky v sobě nezapřete, ať už se o to snažíte sebevíc.

 

Ono je to prostě poznat

Sedím v čekárně u lékaře a zničeho nic mě osloví starší žena:

 

„Promiňte, ale můžu se vás na něco zeptat? Nepracujete ve školství? Jako učitelka v mateřské školce?”

 

Dívám se na tu paní a přemýšlím, jestli se známe. Ne nepamatuji se, že bychom se někde viděly.

 

Překvapeně odpovídám: „Noo ano, jak to víte?”

Paní neváhá a hned řekne: „Ono je to prostě poznat. Sama taky pracuji ve školce. Už skoro 30 let.”

 

Povykládáme si o dvouletých dětech ve školce, o vysokém očekávání rodičů, o počtu dětí ve třídě, o dovednostech dnešních dětí. Nemusíme říkat moc, a přitom si rozumíme. Věřím, že kdybych se potkala s kteroukoliv z vás, budeme si mít taky o čem povídat.

 

Ale jak vás poznám?

Tomáš Klus v jednom rozhovoru prozradil, že jeho maminka je učitelkou v mateřské školce, a on sám prý pozná, když má někdo stejné povolání. Prý je to prostě vidět.

 

On mi to sem asi nenapíše, ale VY URČITĚ MÁTE NĚJAKÝ NÁPAD, proč jsme si tak podobné.

 

Počítáte cizí děti?

Přemýšlím, jestli je to tím, jak vypadáme nebo tím, jak se chováme. Jestli máme stejný výraz ve tváři, jestli z nás sálá podobná energie (nebo únava :)).

Možná si někdo všiml, že očima hlídáme i cizí děti. Možná, že je dokonce nahlas počítáme. A dost možná na ně dokonce voláme: „óóódchááázíííííme.”

 

NAPIŠTE MI PRVNÍ VĚC

Klidně napište první věc,  která vás napadne. Proč si myslíte, že nás poznávají??? Když to tu dáme dohromady, můžeme se pak v ulicích snadněji rozeznat a třeba si spolu jen tak popovídat u voňavé kávičky… 🙂