Mysleli jste si, že práce v mateřské školce je čistě ženská záležitost? Máte pravdu, MUŽI SE DO ŠKOLEK ZROVNA NEHRNOU. Přesto jsem objevila jednoho, který je ochotný podělit se s vámi o své zkušenosti s prací s dětmi. Seznamte se: Filip Loski – učitel v mateřské školce 🙂
„Být muž je při hledání práce ve školce spíš výhoda. Je nás fakt málo.” …
„Každý den zažiju díky dětem něco nového.” …
„Vyhovuje mi, že tohle povolání má v sobě mix fyzické i duševní činnosti a že mám spolu s dětmi pravidelný pohyb, jídlo, odpočinek i pobyt venku, což většina lidí v práci nemá.”
1. Jak jste se dostal k profesi učitele mateřské školky?
„Docela náhodou. Studoval jsem VOŠ knihovnických a informačních služeb a myslel si, že ze mě bude knihovník. Během praxe v městské knihovně jsem zjistil, že práce v knihovně je pro mě až moc monotónní a že mě vlastně nebaví.
Zato jsem ale zjistil, že mě baví práce s dětmi, díky různým akcím, které pořádalo dětské oddělení knihovny. Rozhodl jsem se, že chci pracovat s dětmi. ”
2. Co Vás na Vaší práci baví nejvíc?
„Baví mě děti jako takové – jejich přirozenost, smysl pro humor, bezprostřednost, roztomilost, zvídavost. Učím je a zároveň se učím od nich, protože jejich pohled na svět je pro mě dost obohacující. Každý den zažiju díky dětem něco nového, stereotyp zde nehrozí.”
3. Jak reaguje Vaše okolí na skutečnost, že pracujete ve školce?
„Většinou lidé reagují pozitivně – např. „jé, to je hezká práce.” Někdy se podiví, že je to nezvyklé, aby muž pracoval ve školce, ale hned vyjádří i podporu. Jednou jsem se od jedné lékařky dozvěděl, že když dělám tuhle práci, musím být pedofil. Přiznám se, že se mě tahle nálepka dost dotkla a doteď mám strach, kdo si to o mně zase pomyslí.”
4. V čem vidíte pozitivní přínos, pokud je ve výrazně ženské profesi muž?
„Myslím, že je dobře pro jakoukoliv skupinu lidí, bez ohledu na pohlaví, když není úplně homogenní. Např. nejen muž v ženském kolektivu je podle mě přínosný, ale i někdo s handicapem mezi zdravými, někdo mladší mezi staršími, někdo ze zahraničí mezi Čechy. Čím větší diverzita, tím lépe – a ve školce to platí nejen pro učitelský kolektiv, ale i pro děti.”
5. Vnímáte, že by měly Vaše kolegyně (ženy) obecně jiný přístup k dětem než Vy?
„Spíš ne. Za svůj profesní život jsem měl cca dvacet kolegyň učitelek a asi pět kolegů učitelů a dá se říct, že přístup každého z nás k dětem byl jiný, bez ohledu na pohlaví.
Snad jediný rozdíl, který jsem zpozoroval je ten, že učitelé-muži mají mnohem víc pochopení pro hry, v kterých se bojuje a zápasí. Některé učitelky dětem tyto hry úplně zakazovaly. Ale já myslím, že tyhle hry jsou pro děti přirozené a že jsou v pořádku, pokud se jim nastaví nějaká pravidla.”
6. Jaké vlastnosti by podle Vás měl mít člověk, který chce pracovat v MŠ (ať už muž nebo žena)?
„Měl by to být někdo, kdo je srovnaný sám se sebou, má se rád a zná své přednosti i limity. Někdo, kdo přistupuje s respektem k lidem všeobecně. Někdo, koho ta práce naplňuje a baví. Někdo, kdo má v sobě hodně trpělivosti a empatie.
Ale víte co? Takoví lidé jsou vlastně super kolegové, ať už dělají cokoli, nejen práci s dětmi ve školce.”
7. Vidíte ve školkách nějaké nedostatky?
„Dvacetpět dětí na dvě učitelky mi připadá jako naprosto nevyhovující stav.”
„Nikdy jsem nepracoval ve státní školce, takže můžu jen teoretizovat, ale myslím si, že je velký problém počet dětí v běžné třídě. Dvacetpět dětí na dvě učitelky mi připadá jako naprosto nevyhovující stav. Zejména u mladších dětí. V takovém prostředí není čas na nějaké naplňování individuálních potřeb dětí. Nedivím se, když pak paní učitelka z takové třídy zažije syndrom vyhoření.
Hodně se teď řeší dvouleté děti ve školkách – patří tam, nepatří tam? Podle mě proč ne, mnoho dvouletých je na školku zralých. Tyto děti by ale ze všech nejvíc potřebovaly menší třídy, kde může panovat více rodinné prostředí.
U nás ve školce mám skupinu dvanácti dětí, kde je několik dvouleťáků a mám spoustu času se jim věnovat. Starší děti jim pomáhají a dohromady fungujeme jako jedna velká rodina, nebo spíš komunita. A musím říct, že naši dvouleťáci chodí do školky rádi.
Mrzí mě, když někde čtu, že mámy, které dají dvouleté dítě do školky jsou špatné mámy. Problém dvouletých ve školce nevidím ve věku, ale v tom nastavení systému.”
…a ještě jedna otázka na závěr
8. Co považujete za důležité, aby se děti ve školce naučily?
„Teď se asi projeví to, že jsem nestudoval předškolní výchovu 🙂 Hodně lidí si myslí, že ve školce se děti mají naučit básničky, písničky, dny v týdnu, skákat po jedné noze, držet správně tužku atd. To jsou všechno důležité věci, ale podle mě má být školka o něčem jiném.
- Hlavně tedy o tom, aby dítě poznalo, že i svět mimo domov může být přátelské místo.
- Aby se naučilo vycházet s ostatními dětmi a řešit svoje záležitosti samo za sebe.
- Aby pochopilo, jak fungují mezilidské vztahy.
Dítěti, které nechodí do školky, můžete jako rodič doma a na pískovišti stokrát říkat, jak se má chovat k ostatním dětem, ale nejlíp se to stejně naučí, když vás nebude mít za zadkem a vyzkouší si to samo.”
Foto – zdroj: www.pixabay.com
Filipovi moc děkuji za rozhovor a jeho „mužský” pohled na svět. Opět se mi potvrdilo, že často nezáleží na tom, zda jste muž či žena, nebo jestli máte to nebo ono vzdělání. Když děláte své povolání s radostí a láskou, je to vždycky poznat ♥
Zajímá mě taky Váš názor. Jakou máte zkušenost s kolegy a kolegyněmi v práci?
Post Views:
449
