Školka online články
Pro rodiče,  Rozhovory

[Rozhovor] Lucie Samková: Chtěla jsem učit alternativně, ale narazila jsem na překážky

Věděli jste, že není nutné, aby děti musely na konci první třídy zvládnout číst, psát a počítat? Možná vás to překvapí, ale tyhle dovednosti jsou výstupem až v páté třídě. Žáčci mají tedy několik let na to, aby si je osvojili.

 

Máte-li pocit, že celé české školství je zkostnatělé a výuka se nezměnila od dob Marie Terezie, možná právě v tomto článku zjistíte, kde může být zakopaný pes. A jsou alternativní školy lepší než klasické? Lucie Samková učila na obou typech škol a poví vám, jak to chodí v praxi. Rodiče předškoláků, tohle je pro vás.

Seznamte se

  • Lucie učila 5 let na prvním stupni základní školy
  • prošla si výukou na klasické i alternativní ZŠ
  • miluje psaní a práci s textem
  • nedávno opustila školství a živí se copywritingem
  • najdete ji zde: luciesamkova.cz

 

 

„Člověk musí být přirozený a odhodit svoje ego.

Myslím si, že za naším chováním stojí velká spousta strachu.”

 

1. Luci, jaké byly tvoje začátky učitelské profese na prvním stupni základní školy?

Lucka: Náročné. Děti přijdou ze školek jako nepopsaná kniha a učitel je učí úplným základům. Nikdo mě na to nepřipravil. A asi se na to nedá ani připravit. Na vysoké jsme se neučili nic praktického, spíše to byla jen teorie.

 

2. V čem konkrétně to bylo pro tebe náročné?

Lucka: Ve chvíli, kdy děti přijdou do školy, tak toho vlastně ještě moc neumí, potřebují se vším pomoct. Mnohé děti nemají ani základní hygienické návyky. Neumějí si zavázat tkaničky. Takže když jsme třeba chtěli jít ven učit se matematiku, tak nám na to nestačilo 45 minut, protože jsme strávili dlouhý čas oblékáním a obouváním. Čas tedy hrál ze začátku proti mně.

Také bylo náročné si zorganizovat výuku a zvládat všechnu tu administrativu, komunikaci s rodiči a dětmi. Bylo toho hodně a praxe se velmi lišila od mého očekávání. Ale to k tomu patří.

 

3. Má podle tebe v dnešní době učitel (ve státní ZŠ) možnost upravit si výuku podle sebe nebo je sevřený systémem?

Lucka: V tom systému to vůbec není sevřený. Nikde není napsáno, že na konci první třídy musí dítě umět číst, psát a počítat. To je výstup v pátém ročníku.

Já jsem se setkala s tím, že když jsem chtěla vést výuku trochu alternativně (třeba změnit rozmístění lavic ve třídě), tak i když jsem měla podporu od vedení, tak jsem narazila u starších kolegyň.

 

„Když jde mladý člověk učit do školy s vidinou, že to bude dělat jinak, tak narazí na ty starší kolegy.

Ale nechci to házet do jednoho pytle.”

 

Myslím si, že je to tím, že povolání učitele je náročné a chybí podpora pro učitele, když jsou vyhořelí. Učitelé, kteří jsou zvyklí učit nějakým způsobem 20 let, jednak nevidí smysl v tom, proč to měnit a jednak už na to nemají energii. A já je chápu.

Navíc neexistuje žádný program, který by proškolil učitele k možnostem alternativní výuky. Ta může fungovat i na státní škole, ale je to o kolektivu. Pro jednotlivce je velmi vyčerpávající jít „proti všem“ a vybojovat si novější metody výuky.

 

4. Proč jsi chtěla vést výuku jinak?

Lucka: Nebavilo mě vést výuku klasickým způsobem. Pro mě ta hodina neměla smysl. Nebavilo mě být u tabule a vykládat. Nebo losovat jména, kdo bude odpovídat. Tyto praktiky vyhovovaly některým mým kolegyním, ale mně ne.

Proto pro mě pak bylo jednodušší dělat individuální plány. Hned jsem viděla, že se mi od dětí vrací energie, kterou jsem do toho vložila. Děti viděly, co splnily a měly radost, že to zvládly.

Ke konci školního roku jsem pro svoje prvňáky vytvářela individuální týdenní plán. A fungovalo to skvěle. Děti byly nadšené, že si mohly ve svém vlastním seznamu odškrtávat to, co už splnily.

 

5. Fungoval tento způsob výuky na všechny děti?

Lucka: Ano. Třeba jedna holčička měla vše splněno už ve středu a ve čtvrtek a pátek si četla nebo malovala. Některé děti potřebovaly víc vést a motivovat. Bylo to hodně individuální, ale šlo to. Hlavně z toho ty děti měly mnohem větší radost a to byl smysl toho, proč to dělám.

 

6. Co by podle tebe pomohlo, kdyby děti zvládaly před vstupem do 1. třídy?

Lucka: Pomohlo by, kdyby byly víc naučené vlastní zodpovědnosti. Ať už je to zodpovědnost k tomu, že se umí samy obléknout, vysmrkat, poklidit si svůj stůl po svačině… Prostě taková ta samostatnost.

 

„Je to hodně o rodičích, aby děti vedli k samostatnosti a tím jim usnadnili vstup do školy.”

 

Spousta rodičů se k dětem pořád chová tak, jako by je vodili do školky. Myslím, že by dětem i celé naší společnosti pomohlo, kdybychom v děti měli větší důvěru a dovolili jim vzít zodpovědnost za ně samé do svých rukou.

 

7. Jaká byla tvoje zkušenost s přestupem z klasické ZŠ do alternativní?

Lucka: V alternativní škole jsme měli úplně jinou skupinu dětí a rodičů. Děti přišly z různých školek – klasických, Montessori, lesních… Byly vyspělejší a samostatnější.

Rodiče hlavně spojovalo to, že chtěli pro své děti jiný systém výuky.

Když jsme se šli učit ven, řekla jsem dětem, že za deset minut máme sraz. Děti se musely samy připravit, obout se, vzít si s sebou svačinu a vyjít na dvůr. Já jsem na ně čekala a nemusela jim pomáhat. To bych na klasické ZŠ nemohla.

 

8. Jak probíhala výuka v alternativní škole?

Lucka: Měli jsme tzv. trojročí. Jedna třída spojovala děti z první, druhé a třetí třídy.

A v té třídě se učily děti samy, ve dvojicích i po skupinkách. Každý pracoval na tom, co zrovna chtěl. Někdo dělal matematiku, někdo češtinu…

 

9. V jedné soukromé Montessori školce mi asi 4 letá holčička řekla, že si na ven reflexní vestičku nevezme a že jí k tomu nemůžu nutit. Co si myslíš o svobodě a pravidlech ty?

Lucka: Je svoboda a jsou hranice. A podle mě se svoboda s hranicemi pojí. Není to od sebe oddělené. Zastávám názor, že moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda toho druhého. Svobodu máme každý.

A k té situaci. Já si myslím, že s dětmi můžeme komunikovat tak, že jim všechno vysvětlíme. A když vysvětlíme tu potřebu (proč já potřebuji, aby si to dítě vestičku vzalo „Mám o tebe strach, že by tě mohlo zajet auto a potřebuji, aby sis tu vestičku vzala.“), myslím, že to pochopí. Věřím, že společnou domluvou to jde. Horší je, že většinou na to nemáš čas. A to už se ale bavíme o tom, jak je to nastavené nejen ve školství, ale i ve společnosti.

 

„Pořád převládá výchova formou trestů, zákazů a podmíněné lásky.”

 

Pokud spolu máme vycházet, nemůžeme se vůči dětem stavět do role „já jsem dospělá, já jsem chytřejší.“ Musíme mluvit s dětmi o tom, že každý máme svobodu dělat, co chceme, co je naše poslání. Ale musíme to dělat tak, abychom nebrali svobodu těm ostatním. Takže v momentě, kdy já se svobodně pro něco rozhodnu, ale šlapu po svobodě někoho jiného, tak to nejde a musíme se dohodnout.

 

„V situaci, kdy jsem potřebovala, aby děti dělaly něco konkrétního a ony dělaly něco jiného,

se mi osvědčilo se zastavit a kouknout se na ten svět jejich očima.”

 

Třeba proč zrovna teď hází klacky do potoka, místo toho, aby dělaly matematiku. „No jo ono je fascinuje, jak ty klacky plují po vodě, jak se nadnáší…“ Řekla jsem jim, že je to fakt skvělý objev a že se teda domluvíme, že ještě deset minut to můžou zkoušet a pak půjdou udělat tu matiku. A tohle mi fungovalo.

Člověk musí být přirozený a odhodit svoje ego. Myslím si, že za naším chováním stojí velká spousta strachu.

 

10. Co bys poradila rodičům předškoláka? Jakou školu vybrat?

Lucka: Doporučila bych objet ty školy s dítětem. Kouknout se na výuku, pobavit se s učiteli, zjistit, která paní učitelka bude mít prvňáčky a seznámit ji s dítětem. A nechat tu volbu na dítěti.

Rodiče by se taky měli podívat na to, jaké to jejich dítě je, co mu víc vyhovuje. Je to velmi individuální a nelze radit obecně.

 

 

Moc děkuji Lucce za rozhovor a za velkou trpělivost při jeho vzniku 😉 Hlodá-li vám v hlavě brouček, jak a proč se Lucka dostala ze školství ke copywritingu, vydržte prosím, brzy se to dozvíte. A uvidíte, jak všechno souvisí se vším…

 

Máte na mě nebo na Lucku dotaz? Napište mi na: jana@skolka-online.cz

 

Budu se těšit 🙂

Našla jsem svoje poslání v práci s dětmi a pomáhám tento svět přiblížit dospělým, kteří už zapomněli, že byli kdysi taky dětmi. Baví mě to, naplňuje a otevírá mi to nové obzory. Miluji tvůrčí proces - s dětmi i na tomto webu www.skolka-online.cz.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *