Za dveřmi školky

Děti a vězni: Víte, která 1 věc je spojuje?

Možná se vám nebude moc líbit to, co tu teď čtete. Možná vás napadne otázka PROČ. Jak jsem na to přišla? Přirovnávat děti k vězňům?! To jako myslím vážně? No názor si udělejte sami. Povím vám dva příběhy. Oba podle skutečné události…

 

1. příběh: Kuřimská věznice (rok 2011)

Studovala jsem tehdy sociologii na Masarykově Univerzitě a poštěstilo se mi uloupit místo na přednáškách o kriminologii pod vedením bývalého pana ředitele mužské věznice. Abychom pochopili v praxi, jak fungují sociální vztahy mezi vězni a bachaři, domluvil nám náš vedoucí exkurzi přímo ve věznici.

Pro něj to byla běžná návštěva svého bývalého pracoviště, pro nás studenty zážitek. No upřímně, kdy jindy se můžete takto dostat do vězení, projít si oplocený areál, nakouknout do cel i na samotku? Prohlédnout si modlitebnu, posilovnu nebo místní kantýnu? A přitom nebýt trestně stíhaná osoba… 😉

Autorka kresby: Edna (5 let) „Vězeň”

 

Problém číslo jedna – pašování

Dostat něco do vězení nelegálně, na to jsou prý vězni machři. Cigarety, drogy, mobily… Přesto, že vedení věznic dělá všelijaká bezpečností opatření, vězni jsou prý vždy několik kroků před nimi. Vždy vymyslí nějakou variantu, jak to udělat.

 

2. příběh: Mateřská školka (rok 2018)

Jsme s dětmi venku na hřišti. Děti běhají podél plotu. V rámci oplocených hranic mají ten svůj kousek svobody.

 

Sofinka (5 let) – expertka na tajné vynášení věcí ven i dovnitř

Sofča běží jako o život a najednou z ní vypadne knížka. Rychle se pro ni sehne a dělá, že nic. „Sofi, kde jsi měla tu knížku?” Ptám se. V hlavě mě napadá, že asi pod mikinou nebo pod bundou.

 

„Měla ji v nohavici.” Ozve se mnohohlasně od dětí.

 

Tak ony o tom věděly? A jak se to té Sofince podařilo, že jsem to nepostřehla už v šatně? V duchu obdivuji její vynalézavost. Schovat knížku velikosti A4 do nohavice tak, aby si toho nikdo nevšiml (nebo aspoň ne paní učitelka), to je umění 🙂

 

Už to chápete?

Jakmile jde o to vymyslet, jak porušit pravidla, jsou děti i vězni velmi kreativní.

Uznávám, že z hlediska nevinnosti se toto srovnání úplně nehodí. Vždyť děti jsou taková zlatíčka. Čisté duše, jemné a pozitivní bytosti. Jedno jim ale upřít nemůžu. Vždy jsou několik kroků před námi… 😉

Taky vás někdy děti převezly tak, že jste nechápali, jak to udělaly? Napište mi o tom do komentářů, ať vím, na co se můžu připravit 🙂

 

Mějte krásný den a inspirujte se dětmi 😉

Našla jsem svoje poslání v práci s dětmi a pomáhám tento svět přiblížit dospělým, kteří už zapomněli, že byli kdysi taky dětmi. Baví mě to, naplňuje a otevírá mi to nové obzory. Miluji tvůrčí proces - s dětmi i na tomto webu www.skolka-online.cz.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *